Počet nakažených virem SARS-CoV-2 strmě roste, i když růst tak prudký být nemusel, kdyby vláda reagovala pružně a ve shodě s názorem odborníků. Zdá se, že některým lidem se i minimální opatření, jakým je nošení roušky na veřejnosti i v uzavřených prostorách, zajídá a volby jsou za dveřmi; každý hlas se počítá. I když většina veřejnosti zřejmě smysl preventivních opatření chápe, ozývají se disidentské hlasy, které ho zpochybňují; proti rouškám se demonstruje, jejich význam zpochybňují i někteří lékaři, někdo zachází dokonce tak daleko, že je považuje za porušení základních lidských práv. Někteří lidé jsou nadto hrdí, že se postavili „režimu“ a roušky odmítají, situují se do role obránců naší svobody a autonomie a sbírají po sociálních sítích nemalý počet příznivců. Otázka, jež si kladou – může nám stát nařídit nosit roušky – je nepochybně legitimní, jenže na její zodpovězení je třeba o dost více než kotel guláše z falešné argumentace opepřený špetkou aktivismu.