Jak vysvětlit pandemii?

Jak vysvětlit pandemii?

Alex Rosenberg je R. Taylor Cole Distinguished Professor of Philosophy na Duke University v USA. Je jedním z nejvýznamnějších současných filosofů vědy, zvláště biologie a ekonomie. Ve svém článku vysvětluje, že klíčové aspekty probíhající pandemie dávají smysl z hlediska evoluční biologie.

Specialisté v oblasti lékařské vědy, kteří se potýkají s koronavirem, jsou příliš zaneprázdněni, než aby si mohli  udělat pauzu a pokusit se vysvětlit nám jeho povahu. Ale my, co jsme v izolaci, abychom jim nepřekáželi, si můžeme dopřát ten luxus a o vysvětlení se pokusit. Pomohou nám k tomu tytéž nepostradatelné nástroje, jež věda používá v boji s pandemií.

Jak máme vysvětlit pandemii koronaviru? Jak předpovědět její další vývoj? Jak minimalizovat její dopady? Pro tyto účely existuje ve skutečnosti jeden nepostradatelný vědecký nástroj. Je používán všude, kde se se vědci potýkají se zmíněnými třemi záležitostmi – vysvětlením, predikcí a kontrolou. Tímto nástrojem je Darwinova teorie přirozeného výběru. V aplikaci na data za poslední tři měsíce nám poskytuje vysvětlení zdroje, začátku a šíření pandemie. Za pomoci týchž dat nám rovněž říká, co bychom měli očekávat od epidemiologie a jak pandemii kontrolovat. Použijeme-li tutéž teorii v laboratoři, pomůže nám objevit vakcínu, které zabrání neomezenému šíření koronaviru. Proces, který objevil Darwin, se odehrává dokonce i tehdy, když začne fungovat náš imunitní systém a bojuje s nemocí.

Poslední tři měsíce a několik následujících nám názorně předvedou sílu procesů, o nichž Darwin zjistil, že zásadně utvářejí naše životy, a pronikavost jeho objevu coby nástroje lidského porozumění.

Odkud se koronavirus vzal? Zjistit tohle bylo pro molekulární evoluční biologii poměrně snadné. Jediné, čeho bylo zapotřebí, byla kombinace procesu přirozeného výběru s porovnáním genových sekvencí dalších virů s koronavirem, který klidně dřímal v nějakém druhu netopýra. Čínští vědci byli tímto způsobem schopni vysledovat, jak se genové sekvence koronaviru vyvinula do té míry, že dokázal proniknout buněčnými membránami lidských buněk. Darwinistický proces slepé variace a selekce začal s genovou sekvencí, která toho nebyla schopna. Proč nakonec zkonstruoval takovou, která to dokázala? Proto, že proces nahodilého přizpůsobování probíhá v přírodě všude a neustále. Měli jsme prostě smůlu, že tento proces vyprodukoval gen, který vybudoval protein, vážící se na struktury membrán lidských a zvířecích buněk. Stačil jen jeden. 

Zbytek práce odvedl darwinistický proces. Jeho oportunismus je ohromující.

Proč se koronavirus rozšířil jak lesní požár? Darwinistický pohled na věc nabízí vysvětlení. Pokud by první nakažený člověk okamžitě zemřel, koronavirus by neměl šanci se rozšířit. Zemřel by spolu s osobou, kterou zabil. Takže bylo potřeba, aby nezabíjel okamžitě. Jenže první částice koronaviru, která pronikla do lidské buňky, produkovala své nedokonalé kopie – některé smrtelné, jiné méně. Je tomu tak proto, jak zjistil Darwin, že neustálá slepá proměnlivost je v přírodě pravidlem. Méně  smrtící varianty, jež se přenesly z první oběti, by putovaly déle, právě proto, že nové oběti by neonemocněly tak vážně nebo nezemřely tak brzy. Takže virové částice v těchto obětech měly lepší příležitost přeskočit na další oběti. 

Koronavirus byl vyselektován, aby se šířil jako lesní požár díky procesu, který objevil Darwin. Není tedy žádným překvapením, že se to stalo.

Epidemiologický profil nemoci COVID-19, tj. kde se šíří a rychlost nákazy, je záležitostí matematického modelování téhož darwinistického procesu. Lidské bytosti poskytují selektivní prostředí, v němž se nositelé nemoci – viry a další patogeny – vyvíjejí. Epidemiologové určují jejich základní reprodukční číslo, tj. kolik lidí infikuje v daném prostředí jeden nakažený, aby byli schopni správně předpovědět postup pandemie. Darwinistické procesy vždy vyselektují takové nositele infekčních nemocí, kteří produkují vyšší základní reprodukční číslo. První hodnoty reprodukčního čísla, které odhadli čínští vědci, byly téměř dvojnásobkem čísla epidemie SARS z roku 2009. Izolace, sociální distance a karanténa jsou nutnými opatřeními pro omezení dopadu koronaviru právě kvůli urputné darwinistické selekci virových částic s vyššími reprodukčními čísly.

Sám vývoj vakcíny bude další darwinistický proces – nahodilá variace různých kandidátů a selektivní zachování těch, které zahubí virové částice. Takto se navrhují i léky – ne za pomoci jasnovidectví, ale prostřednictvím experimentů, jež vytřídí to, co funguje.

A nakonec tu máme poslední darwinistický proces – v rámci reakce lidského organismu, tzv. klonální selekci lidského imunitního systému. Náš organismus neustále produkuje obrovskou škálu nahodile odlišných buněk imunitního systému, jež se připojují k dalším buňkám a ničí je. Téměř všechny tyto buňky se tím, že se připoutají k buňkám a buněčným produktům, samy zničí. Jenže neustále vzniká tolik nahodile různých, že se téměř vždy objeví jedna, která se spojením s buňkou, přenášející nemoc, nezničí. Takže má příležitost se replikovat a každá nová kopie atakuje a ničí pouze buňky, přenášející nemoc.

Vakcína funguje proto, že její molekulární struktura předznamenává příznaky nemoci. Umožňuje nastartovat další darwinistický proces. Vakcína nastartuje proces třídění, jehož účelem je najít buňky, které zaútočí na skutečného původce nemoci, jakmile se objeví.

Jeden slavný genetik kdysi řekl: „Nic v biologii nedává smysl – leda ve světle evoluce.“ Jak se ukazuje, platí to i pro medicínu a zdravotnictví. Ale i pro mnoho dalšího. Zažíváme právě půltuctu darwinistických procesů, které můžeme pozorovat přímo, a nikoli jen v podobě časosběrné počítačové animace.

Tím, že je schopna vysvětlit původ a další vývoj nemoci COVID-19, a poskytuje nám nástroje k tomu, abychom ji zastavili a zabránili jejímu návratu, potvrzuje Darwinova teorie své oprávnění objasnit současnou pandemii a sdělit nám, co znamená.

Jednou z věcí, kterou nám sděluje s velkým důrazem, je jak pošetilé je hledat v pozadí pandemie zločinnou konspiraci. Lidé nejsou schopni dokázat to, co přírodní výběr, totiž působit na tolika různých úrovních po celém světě.

Pro ty z nás, kterým se daří vyhnout se pandemii doma, kde se jí snaží přijít na kloub, je zde hlubší ponaučení. Stejně jako každý biologický proces, i tento lze vysvětlit bez toho, abychom potřebovali nějaký transcendentní kosmický smysl. Vlastně ho ani nepřipouští.

Není to nic jiného než příroda, využívající slepou variabilitu pro lokální adaptaci, jak nám ukázal Darwin. Smiřte se s tím.

Zdroje:

Článek „How to Make Sense of the Pandemic“ vyšel před několika dny na platformě 316am.site123me. Českou verzi zde publikujeme se svolením autora. Autorem překladu je Tomáš Hříbek.